Básnická prvotina pražské autorky přináší poezii, která odkrývá v drobných, leckdy i vypjatých reflexích mnohdy dramatické momentky intimních vztahů.Strohým, až lakonicky úsečným stylem se Eliška Nagyová zabývá okamžiky, které se jako vzlyky nočních můr nesou ranními probuzeními, v nichž doznívají špatné sny. Básnicky podaná výpověď je otevřenou analýzou soukromého světa, ve kterém se sice nemilosrdně valí „ozubená těžká kola času", ale přesto se tu zachvěje i naděje a život má příležitost proměnit se v „poctivé plné bytí". Sbírka se stává jakousi bolestnou připomínkou marnosti lidského snažení, nedůvěry i oněch hořkých zármutků, kdy člověk stojí ve stínu „a ze všech obrysů rozezná jenom smutek". I ten ovšem může být jen dočasný, neboť pomyslné dveře jsou stále otevřeny, kdosi přijde, v prostoru se objeví hřejivé vzpomínky a spolu s nimi i pocit bezpečí a domova. Zdroj anotace: NK ČR