Soubor studií pojednává o psychologii znázorňování a vnímání uměleckého díla.Autor v něm zkoumá, jaký je vztah skutečnosti a jejího výtvarného zachycení, jak se na utváření tohoto vztahu podílí divák a jeho zkušenosti; jak se vyvíjely metody umělců, kteří chtěli skutečnost zachytit co nejpřesněji, co vlastně znamená „přesné zachycení“, a věnuje se i tomu, jak se stalo, že umělecké prostředky začaly směřovat od realismu k náznaku, stylizaci či karikatuře. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze