Autor rozvíjí v knize Mičurinovo učení, že člověk může rostlinné formy měnit směrem, který je pro něho žádoucí. Vedle theoretického odůvodnění a kritického zhodnocení starších výsledků probírá možnosti, jak by bylo možno užít růstových stimulátorů v praxi: při vegetativním množení rostlin, při regulaci úrody na ovocných stromech, v parthenokarpii, přesazováni, šlechtění stromů, při stimulaci klíčení semen, při hubení plevele atd. Za nejdůležitější výsledek těchto prací označuje autor získání dostatečného množství pravokořenných ovocných stromů a keřů. Mezi zakořeňovadly autor klade na první místo kyselinu indolylmáselnou. (Podle předmluvy.) Zdroj anotace: NK ČR