Soubor veršů Josefa Veselého obsahuje poezii, která čerpá především z autorových prožitků a osobních zkušeností.Do dvou oddílů rozdělil Josef Veselý svou sbírku, kterou zároveň lze chápat jako niternou výpověď o hledání nezpochybnitelných životních jistot a hodnot. V první části se autor zaměřuje na objevování hlubokého partnerského vztahu: jsou zde verše o lásce, ale i žárlivosti, o smutku nebo o stesku pulzujícím z oněmělého telefonu. V druhém bloku se básník věnuje "dotekům duše": zaznívají tu pochmurné ozvěny z pankrácké věznice i žalmy z uranového tábora v Bytízi, které jsou svědectvím o lidské podlosti, zpupnosti a nespravedlnosti. Do této nevlídné a syrové mozaiky patří i dvě závěrečné básně: první o atmosféře starého židovského hřbitova, druhá pak připomíná podobenství o Ahasverovi, jenž je podle dávné legendy odsouzen k nekonečnému bloudění. Zdroj anotace: NKP