Kráčím starou Příbramí je jedenáctou knihou Jana Čáky. Autora, pro kterého - alespoň jak on prohlašuje - je spisování jen okrajovou záležitostí. Stále se cítí především výtvarníkem, což je i jeho profesí oficiální. Co charakterizuje Čáku nejvíc? Po přečtení předchozí desítky jeho knížek lze odpovědět jednoznačně: láska k české krajině. V jeho případě ke krajině, jíž jsme pronikli hluboko, jak se říká, "pod kůži". Tedy dokonale se seznámili s její historií, etnografií, uměleckými díly, která se k ní váží, i dalšími poznatky. Čákovo kráčení starou Příbramí pokračuje v této linii, byť tu místo krajiny zůstává jen území jednoho města. Nadto je tu však jeden prvek zcela nový: autobiografie. První knížka, kde se autor rozhovořil o sobě a svých předcích, o niterném vztahu k Příbrami. A my tu mezi řádky vycítíme i něco navíc: touhu, aby i současní, namnoze noví obyvatelé v tomto městě dobře zakořenili, poznali jeho duchovní atmosféru a vzali ji za svou. Aby Příbram nevplula do šedivé konvence mnohých dnešních aglomerací, aby byla tak jako kdysi svou, originální a vskutku něco znamenající mezi českými městy. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz