Korespondence podává svědectví o slavném tvůrčím období L. Janáčka, t.j. o letech 1916-1928, a osvětluje podíl romanopisce a esejisty Maxe Broda, Janáčkova překladatele, na uvedení našeho skladatele do ciziny i na definitivní úpravě textu mnoha prací (kromě Její pastorkyně přeložil i Káťu Kabanovou, Lišku Bystroušku, Věc Makropulos, Zápisník zmizelého aj.). Přátelský poměr obou umělců poskytl Janáčkovi příležitost k řadě projevů širší platnosti (ozřejmění zásadně realistického a protiformalistického postoje, osobní vyznání o zrodu mnoha děl aj.) i k přímočarým soudům o účastnících hudebního života let dvacátých. A Brodova přátelská úcta dovolila překladateli, jak právě korespondence ukazuje, leckdy prospěšně zasáhnout do skloubení textů i opravit zřejmá textová nedopatření, jež Janáčkovi proklouzla Zdroj anotace: NKP