Studie se zabývá rozvojem děln. hnutí v jednotl. zemích v letech 50.-70. stol. 19. Líčí, jak byla prohlubována mezinár. spolupráce, zvlášť po zal. "Mezinár. dělnického sdružení", t. zv. I. Internacionály v r. 1864, v jejíž organisaci neúnavně pracovali Marx i Engels a vedli tu boj proti theoriím sekt a škol jak směrů předmarxovských, tak skupin protimarxistických. Vedli spory s angl. trade-unionisty, s franc. utopisty-blanguisty, s nositeli maloměšť. ideologie proudhonisty, se škodlivými theoriemi lassallovců, vedli boje s anarchisty-bakuninisty. V 2. údobí Sdružení postavili se oba na podporu a obranu Komuny (1871), ocenili její historický význam, pro stoupající vlnu reakce v Evropě přeložili sídlo Internacionály do New Yorku, kde ji r. 1876 rozpustili, protože její forma již neodpovídala novým podmínkám a potřebám děln. třídy. Po celou dobu jejího trvání řídili Internacionálu proti všem otevřeným i zakukleným nepřátelům děln. třídy, již uvědomovali a vedli v čele pokroku správným výkladem mezinár. vývoje i děln. hnutí. Zdroj anotace: NKP