Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českýcb zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třicetitisícilety. Tenkrát, kdy naše lesy a močálovité nížiny byly oživeny ještě mamuty, nosorožci, lvy, tygrem šavlozubým a stády sobů, byla vypuzena nepřátelskou skupinou z věstonického sídliště tlupa diluviálních lovců, vyzbrojených primitivními zbraněmi a nástroji z pazourků a dorozumívajících se více posunky než souvislou řečí. Za neustálých bojů s hladem, zimou, krutou přírodou a nepřáteli nachází tlupa na čas útulek v studených jeskyních Moravského Krasu, odkud po zastávce v předmostí u Přerova na křižovatce cest pravěkých lidí, dospěje Polabím a Posázavím do konečného sídla na místech dnešní Libně. Její kulturní vzestup, patrný zvláště na hlavní osobě, bystrém hochu Kopčemovi, vrcholí jeho vynálezem rozněcování ohně dřívky. Zdroj anotace: NKP