Demlův soubor básnických próz je dnes považován za jeho nejznámnější dílo. Lze ho chápat jako lyrické vyznání lásky ke květinám, jejichž společenství pro autora ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti, v níž se zástupci přírody mění v bratry a sestry člověka. Rozhovor s květinami zároveň dává Demlovi možnost, aby čistým jazykem zachytil tajemství prosté a všední krásy a vyjádřil se i ke smyslu existence. Hlavní úděl básníkova pohledu je sice plný něhy a všeobjímající lásky, avšak na druhé straně se v něm nacházejí i jakési temné předtuchy, související s ohrožením života. Květiny jsou tedy symbolem světa zázraků, jenž se ovšem dostává do ostrého kontrastu s utrpením a smrtí. A tak jedině silný lidský cit má šanci smířit tyto zdánlivě neslučitelné protiklady, jedině on může zajistit, aby příroda i věci kolem nás žily s člověkem v dokonalém souznění. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze