"Jako lyrik zápasil Martínek dlouho se svou subjektivní problematikou, až se probojoval k svému životnímu kladu a až ve své poslední knize ŻPíseň nového dneŽ docela splynul se svým lidem, budujícím nový společenský řád." (V. Závada.) V této knize slaví 65letý jubilant svoji "černou i jasnou zemi", své Ostravsko s jeho haldami a rudě zářícími hutěmi, prochází pobeskydským krajem, statečnou Morávkou, podél Ostravice, na Radhošť, a především zpívá o lásce k lidu tohoto kraje, k němuž se řadí, jak o tom říká v závěrečných verších své "Životní symfonie": "Jsem také robotník, jak vy jste robotníci, / spjat s prokletím i láskou země uhelné. / Zpěv její chtěl jsem chytit, rytmus vítězící, / a zazpíval jsem píseň svobodného dne." Zdroj anotace: NKP