Autorka, která znala Gulju Korolovovou již od dětství, spojila své vzpomínky se vzpomínkami Guljiny matky, jejích přátel, učitelů a bojových kamarádů a tak vznikla kniha o jedné z hrdinných sovět. dívek, které obětovaly svůj život za život své socialistické vlasti. Gulju provázíme od nejútlejšího dětství v Moskvě, přes pobyt v Arménii, do filmových ateliérů, kde se už od 3 let uplatňovala jako neobyčejně nadaná herečka, prožíváme její školní zápasy a jejím prostřednictvím poznáváme pionýrský tábor v Artěku na Krymu i sanatorium na Dněpru. Červen 1941 zastihl Gulju jako studentku vysoké školy a ženu kolegy a přítele Serjožky; musela opustit Kijev, kde prožila celé své mládí a odjela až na Ural, kde se jí také narodil synek. Po smrti manželově odchází i Gulja na frontu, je vyznamenána za odvahu před nepřítelem, ale 24. listopadu padne v boji na řece Donu. Gulja umřela, její myšlenky však budou posilovat všechny její přátele, její odkaz bude vždy odkazem všemu sovět. lidu, kterému ukázala cestu, jak se zpívá v písni, kterou na ni složili její přátelé: "Plamenem dívčina cestu osvítila, ohnivým ptákem vrhla se v boj ..." Zdroj anotace: NKP