Proti názoru, udržovaném v 2. polovině min. století, že A.S. Puškin byl zcela lhostejný k hudebnímu umění, dokazuje tato studie na podkladě údajů, získaných za poslední dvě desetiletí, že básník měl v různých dobách blízké vztahy k nejvýznačnějším ruským hudebníkům a že se dosti často stýkal s jevy tohoto zdánlivě mu vzdáleného světa. V souboru šesti črt pojednává autor jednak o hudebních motivech v Puškinově lyrice, jednak dokazuje, že Puškinova básnická a dramatická tvorba, čerpající ze zdrojů lidové inspirace, se zasloužila o nejmohutnější rozvoj ruského národního hudebního umění, zejména v dílech skladatelů Glinky, Dargomyžského, Musorgského, Čajkovského a Rimského-Korsakova. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz