Sbírka Lucie Kubalíkové otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními.V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor a jiných klasických básnických prostředků, vše je podáno s odzbrojujícím nadhledem, místy i lehce cynickým humorem. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze