Editor Jan Krejčí představuje Siegfrieda Kappera (1821-1879) především jako ve své době zcela neobvyklého tvůrce, který sice pocházel z německé židovské rodiny, přesto se ale pokusil propojit své kořeny s českou kulturou. Kapper se dokonce naučil češtině a začal v tomto jazyku psát své verše. Kapperovy básně, z nichž je vytvořeno jádro tohoto souboru, jsou tak nejen odrazem autorovy náklonnosti k českému domovu, ale zachycují i jeho silné sociální cítění a snahu vyrovnat se po formální stránce tehdejším literárním proudům. V knize jsou rovněž publikovány některé Kapperovy prózy a úvahy, které jsou inspirovány jeho zájmem o jihoslovanské národy. Zdroj anotace: NKP