Slavjanofilské prostředí, v kterém za svého pobytu v Rusku (1843-44) Havlíček žil, položilo mu v mnohém klapky na oči. Nepoznal Puškina, Lermontova, nesetkal se s Gercenem a Bělinským. Ale ruský lid líčí se srdečnými sympatiemi abez idealisace. Zvláštní pozornost věnuje kupectvu, které mu representuje národ. Škoda, že vyzvedá složky konservativní a přímo nepřátelsky se staví proti rozvíjejícímu se novodobému kapitalismu, nesenému i na Rusi hlavně cizinci;nepochopil pokrokovost mnoha Petrových reforem. Dovede se kriticky dívat na církev, i když je uchvácen národním rázem ceremonie. Ostře odsuzuje carismus a pranýřuje odtrženost a cizáctví šlechty. - Toto vyd. obsahuje kromě radostného referátu o "První zkoušce z československého jazyka v Moskvě" a čtyř hlavních "obrazů" (Svátek pravoslavnosti, Gulaňje, Kupéčestvo, Cizozemci v Rusích) i dva zlomky, "Perekadnaja" a "Izvoštik" a v druhé části knihy jeotištěno pět "Listů z cesty do Moskvy", které dokumentují H. smýšlení a jeho názory, ústící r. 1848 ze slavjanofilství do austroslavismu. "Právem se tvrdívá, že v "Obrazech" se vlastně zrodil český realismus. Tomuto realismu se učilH. u N.V. Gogola, jediného spisovatele, jehož důkladněji poznal a jehož dílo nadšeně překládal do češtiny. To byl další a nikoli poslední zisk z jeho pobytu na Rusi." (Z dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR