Lyricko-epická báseň Máj, která vyšla poprvé v r. 1836, vyjádřila básníkovu obžalobu nespravedlivé společnosti, v níž jsou přervány citové vztahy mezi lidmi a prohlubuje se propast mezi jedinci - toužícími polepším,svobodnémživotě- a necitelnou vykořisťovatelskou společností. Básník nejprve rozvíjí realistický obraz krásné jarní přírody, kde všechno se stává svědectvím nesmrtelnosti života. Přitom ve stylu romantických básníků proplétáceloubáseňfilosofickýmiúvahami a spojuje její děj s vlastními životními osudy. Vnitřní život hlavní postavy básně, odsouzence k smrti, má mnoho rysů příbuzných s osobností Máchovou. Scéna Vilémova loučení se životem a s rodnou zemíjevýrazembásníkovy láskyk vlasti a stala se v osudových chvílích národa přímo národní modlitbou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR