Bára je zdravé venkovské děvče, nebojácné, chytré a přemýšlivé, které musí snášet ústrky spoluobčanů jen proto, že se narodilo v pastoušce. Vedle tatíka, ovčáka, má je doopravdy ráda jenom farářova neteř panna Elška. O Elšku se uchází pan správce a farářova sestra Pepinka přeje tomuto sňatku. Elška však touží po mladém doktorovi v Praze a Bára z lásky k ní dělá v noci strašidlo, jež zamilovanému správci nahání cestou z námluv strachu, ale vzbouří také celou ves. Bára je odsouzena za trest přespat noc v kostnici. Beze strachu jde večer na hřbitov a zatím co celá vesnice očekává, jak Bára zkrotne, jak bude ponížená, vrací se děvče ráno s otcem jako snoubenka myslivce, který ji už dávno miloval. Když i panna Elška dosáhne svého štěstí odchází Bára spokojena do horské myslivny. - I v této povídce, psané 1855 pro kalendář Českou pokladnici, staví Němcová vedle sebe svět panský a svět vesničanů a všechny její sympatie patří prosté dívce z lidu. (Podle V. Tilleho.) Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně