Pavlovův žák přibližuje svou knihou širším čtenářským vrstvám geniálního fysiologa v celé šíři jeho lidské a vědecké osobnosti. Oddanými slovy oživuje po stručném životopise postavu ušlechtilého člověka a vlastence, jehož největšítriumfy vědecké spadají právě do epochy sovětské, vědce-materialisty a milovaného učitele, aby v páté ústřední kapitole vysvětlil jeho jedinečnou, virtuosní methodu "chronického" experimentu ve fysiologii a zhodnotil "velkolepévýzkumy v oblasti fysiologie krevního oběhu, trávení a velkých mozkových hemisfér, jeho hluboké a originální učení o trofické innervaci tkání, o fysiologii hlavních trávicích žláz a hlavně klenot veškerého jeho vědec. díla - jehonesmrtelné učení o vyšší nervové činnosti", které vytvářejí novou epochu v biologii a lékařství. Tím, že Pavlov dokázal existenci hmotného základu duševní činnosti a její závislost na vnějším prostředí, potvrdil i správnostdialektického materialismu. Rozvoj Pavlovova odkazu umožňuje SSSR nejlepšími pracovními podmínkami poskytnutými jeho žákům. O jejich práci referuje poslední, sedmá kapitola knihy. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR