Podzemními tunely, plazením pod ostnatými dráty, plaváním a veslováním přes řeky, autem, letadlem, na korbě náklaďáku plného obrazů nebo pěšky. Mnozí z nejvýznamnějších Hitlerových stoupenců, kteří byli ještě na konci války v blízkosti Vůdcova bunkru v Berlíně, se těmito nejrůznějšími způsoby snažili uniknout z města. Dařilo se to poměrně obtížně. Město bylo téměř zcela obklíčeno sovětskou armádou, takže dostat se pryč bylo životu nebezpečné a téměř nemožné. Albert Bormann, Theodor G. Morell, Julius Gregor Schaub prchali jižním směrem do Rakouska či Bavorska, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel, Alfred Jodl, Karl Dönitz či Albert Speer utíkali na sever, mnozí další se snažili dostat pryč přes berlínskou Tiergarten. Většina lidí, kteří se v bunkru nacházeli, nechtěla zemřít a snažila se z úkrytu, který se pro ně stal vězením, uprchnout... Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz