Částečně autobiografické, částečně fiktivní vzpomínky na setkávání hospodské literátské společnosti jsou i společenskou reflexí doby v širším měřítku.Motýlova próza se podobá např. Dějinám mírného pokroku v mezích zákona J. Haška nebo Hvězdám kvelbu Pavla Řezníčka. Jedná se o text zobrazující dění v literátské společnosti, když se účastníci scházeli v hospodských místnostech. Stejně jako u Haška a Řezníčka je Motýlovo vzpomínání reálné jen částečně a mystifikaci, nadsázce a fantazii se tu meze nekladou. Postavy jsou částečně označeny pseudonymy nebo i zcela vymyšleny, některým jsou naopak ponechána jejich skutečná jména a právě u těch se Motýl více drží reality. Text je humorný a smích a hospodská historka jsou jeho základními kameny. Celou prózu lze nahlížet jen z roviny karnevalové kultury a jako obrázek dnes již zanikajícího světa českých hospod jako svérázného lidového prostředí. Je možné text ale i přečíst jako metaforu situace v české společnosti v 10. letech 20. století. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze