Nejvýznamnější básnické dílo představitele české romantické lyriky 1. poloviny 19. století.Vrcholná skladba obrozenské literatury a českého básnictví vůbec je rozčleněna do čtyř oddílů a dvou intermezz. Mácha vybavil svůj příběh romantickým dějem, v němž je hlavní hrdina vyhnán z domova, aby posléze vstoupil na loupežnickou dráhu a nevědomky ve svůdci své milenky zavraždil vlastního otce. Mácha navazoval na symboliku romantických motivů - postavy banditů, osudové zápletky z nepoznaných rodinných svazků i sentimentální pojetí marné lásky. V autorově pojetí je však epická složka odsouvána do pozadí přítomností básníkova subjektu, který klade důraz na kontrast mezi pocity odsouzence čekajícího na popravu a smyslovou krásu májové přírody, lhostejné k tragickému osudu. Tímto dílem Mácha dal vzniknout modernímu jazyku české poezie, v němž se projevily neobyčejné významové i zvukové složky i neobvyklá spojení, jež společně vytvořily sugestivní, mimořádný básnický obraz. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR