Stejně jako v předcházejících poémách není ani v této pro Správcovou podstatná vyhraněná dějová linka nebo postavení jednotné vypravěčské linie. V centru jejího zájmu se tentokrát pohybují dvě blíže neurčené bytosti jménem Arkagan a Agedon, které prožívají drobné epizody ve fantaskních rozměrech. Tyto epizody (v některých případech přípomínající svými náměty motivy, které ve své tvorbě používá například Ivan Wernisch), jsou psány se smyslem pro využití expresivního výrazu a v určitých pasážích se snahou dosáhnout až drásavých účinků. Je tomu tak třeba pří vylíčení panoramatického pohledu z věže na město zpustošené sítí potrubí a odpadem, pohledu na škvířící se město. I v této skladbě se autorka několikrát vrací k rozehraným motivům, aby tak ještě více zesílila vnitřní napětí a dosáhla kompaktnějšího efektu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze