Fischerová i v tomto souboru veršů uplatňuje základní přednost své poetiky, která ji vynesla renomé jedné z nejuznávanějších básnířek současnosti: umí totiž podat sugestivní lyrickou výpověď bytostným básnickým jazykem. Nyní je cyklem, v němž volně řazené reminiscence zdánlivě upřednostňují dnešní prožitky, dojmy a pocity, avšak autorka si je zároveň vědoma, že jejich kořeny sahají někdy daleko do minulosti. I proto Fischerová často vyvolává vzpomínky z dětství, poznamenaného tragickou válečnou zkušeností. Na druhé straně lze z těchto textů cítit i nynější předtuchu smrti, kterou autorka chápe jako nedílnou součást života, v níž jsou soustředěny pocity hořkosti a zmaru v kontrastu s hlubokou vírou v opravdovou lidskou naději. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz