Čtrnáct rozhovorů autora s představiteli surrealismu v umění, především však v české literatuře konce 20. století.Labyrint rozhovorů s umělci, kteří jsou spojeni nikoli principem hnutí, směru - ale jistými analogiemi. Texty kladou bezpočet otázek, týkajících se podstaty vnitřních souvislostí surrealismu v postmoderní době. Autoři, kteří se prezentují v uvedených rozhovorech, jsou herezí, oklikou od surrealistického epicentra. Definují se - identitou nebo distancí, drsným nebo jemným odstupem, spojuje je však východisko. Rozhovory jsou torzovitou snovou mozaikou, měly snad mýtů zbavit, ale jsou opět labyrintem, labyrintem snů, i úniků trosečníků. Deklarují nadčasovost určitého způsobu vnímání reality. Medailony v závěru publikace představují osobnosti vypovídajících umělců. Bretonovská ortodoxie už dávno neplatí, surrealistou je dnes ten, kdo se za něj pokládá - a těch je celá řada. Poetično, které zůstavil surrealismus 30. let, se nevytratilo, přetrvává, ať už v kterémkoli oboru umění. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze