Jedná se o snahu rozvinout u postiženého jedince funkční a uvědomělou komunikaci za pomoci popisu předmětu vlastními prsty, pomocí obrázků nebo psaných slov. Autorčin text se jeví jako deníkový záznam vlastních zkušeností s touto metodou. Popisuje setkání s dětmi, kterým metoda pomáhá vyjádřit myšlenky a pocity. Většina pacientů, se kterými pomocí usnadňované komunikace pracovala, byli autisté, ale zároveň vyzkoušela, že je možné takto pomoci i lidem postiženým jinými nemocemi, např. Downovým syndromem či Alzheimerovou chorobou. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz