Kremlička se snaží zachytit trauma těžce zkoušených zemí a oblastí, například Bosny či Tibetu. Dokáže se zamyslit nad válečnou absurditou nebo porušováním lidských práv, nejsou mu však cizí (jak ostatně napovídá titul) ani ekologické katastrofy. Autor rovněž vyzdvihuje humanistické úsilí některých postav novodobé historie (Diana, Matka Tereza). Zdá se také, že vyznění veršů vychází z Kremličkovy úcty k východním filozofiím, které ho lákají svou nekonfliktností a potřebou harmonie. Na druhé straně pak autor zcela zřejmě trpí pocitem nejistoty, úzkostmi a obavami. Chápe totiž, že současné děje nejsou vůbec definitivní a mohou se proměnit do lidských omylů, jež přinesou zánik a zmar. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze