Prozaička a esejistka, narozená v Alžírsku v učitelské rodině, nyní žijící ve Francii, zachycuje ve svých krátkých povídkách, plných smutku, bolesti a nostalgie, pocity alžírských přistěhovalců v Evropě, vykořeněných a zbavených domova, ztrácejících rodinné vazby a obtížně hledajících svou osobní i národní identitu. S velkou empatií vyjadřuje utrpení matek a žen, opuštěných dětmi a muži, konfrontuje tradiční svět venkova s moderním životem ve velkoměstě a vzpomíná na prostředí rodné vesnice. Lyrické prózy, napsané v 90. letech 20. století a v roce 2002, vycházejí v dvojjazyčném vydání. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze