Mnohovýznamová společensko-kritická reflexe vývoje českých poválečných dějin se odvíjí v souvislosti s osudem libereckého rodáka, který své osobní peripetie prožívá jako odraz historických zlomů, jež se v jeho životě dramaticky potvrzují. Víceméně šťastné dětství v poválečném Liberci, rozpačité a zmatené mládí v šedesátých letech a následná normalizační šeď mapují i hrdinův složitý osobní vývoj, který reálně i myšlenkově vrcholí v době listopadové revoluce. Stylisticky náročná kniha je kromě historické autorské reflexe i knihou o paměti jednotlivce v kontextu dějin a výrazem snahy o nalezení smyslu existence. Kniha osloví staršího náročného a poučeného čtenáře. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze