Úspěšný pokus mladého francouzského marxisty o rozbor událostí rušných deseti let největšího revolučního výbuchu na sklonku 18. stol. Charakterisuje vzájemný poměr třídních sil v jednotlivých etapách, sleduje všechny krise a katastrofy i úspěchy revolučních vlád od předzvěstí pres revoluční výbuch (14.7.1789) a vrcholné období Konventu (1792-95), které definitivně skončilo s feudalismem a s absolutní monarchií Capetovců, k reakci thermidoriánů a Direktoria (1795-99) až k státnímu převratu a konsulátu Bonapartovu z 18. brumairu 1799. Zhuštěně probírá tendence a boje jednotlivých stran, proudů, složek, sekcí a frakcí celého revolučního hnutí, nastiňuje administrativní, sociální, hospodářská i mravní opatření jednotlivých vlád a zhoršující se poměry drobných pracujících v zemědělství a v rodícím se průmyslu, kteří (ještě nejasně) se teprve začínají stavět do oposice proti vzmáhající se buržoasii, která jen jejich pomocí mohla zvítězit. Autor uzavírá hutným přehledem ideových i hmotných výsledků revoluce pro jednotlivé třídy. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR