Podrobné sebezpytující, chladně intelektuálně analyzující úvahy člověka stojícího před bilanční sebevraždou se v první povídce prolínají s intenzivními prožitky posledních citových a emocionálních vjemů fiktivní postavy, venkovského šlechtice, barona de Teive. Tato postava je zosobněním negace života, životní prázdnoty, pesimismu a pýchy na vlastní intelekt. Ve druhé povídce Ďábel hovoří s ženou Marií a přes ní s jejím nenarozeným dítětem, svým duchovním synem. Představuje se jako ironik, snílek a kavalír a seznamuje ženu se svým chápáním světa. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze