Touze, krásnou a duchaplnou formou opisovati krásné a duchaplné životy a osudy, jichž v dnešní zmechanisované době človék postrádá, slouží André Maurois s celým rafinovaným aparátem svého vypravěčského umění. Život Benjamina Disraeliho a Dvě lásky Filipa Marcenata, nejjemnější zrcadlo vskutku výlučných životů, jsou pro A. Mauroise díla velmi typická. V díle život Benjamina Disraeliho přikročil spisovatel k Disraelimu nikoli jen jako k velkému anglickému politikovi, nýbrž jako k velkému, podivuhodnému herci a kouzelníku života. Nemá se zprvu k tomu, aby na svém hrdinovi něco idealisoval nebo retušoval, židovský mladík kromě promyšlené cesty za vysokým cílem nemá téměř žádné jiné životni ctnosti. Je zženštilý, chvástavý, směšný, pracuje rád sám na sobě jako na nějakém uměleckém díle. Ale portrét Disraeliho se pak víc a víc pročišťuje. Neuvěřitelné podivné manželství, do kterého Disraeli vstupuje jako do ráje věčného zbožňování, dostává rysy velebné monumentálnosti. Státník zvolna stárne a pomalu odkládá vzrušené, ctižádostivé masky svého mládí. Jeho přátelství s královnou Viktorií má sentimentální jímavost. V postoji opravdové vznešenosti končí velký malebný život, dosáhnuv nejvyšších met, žel, již ve stavu vyčerpanosti. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU