1. část trilogie, "Dvojí dvůr", je exposicí k Jiráskovým dějinám husitství. Stojí zde proti sobě představitelé dvou světů u nás, z jejichž rozporů husitství uzrálo: reformní hnutí v měšťanstvu a zemanstvu, a nejmocnější a nejbohatší tehdy společenská složka, církev, representovaná pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Vedle "dvojího dvora" je tu třetí svět, ještě neorganisovaný, trpící selský lid. zastupuje jej ohnivec Šíp, první Táborita v tomto Jiráskově obraze. - 2. část "Syn ohnivcův" podává zrod husitství v dalším stadiu nejen časově (poslední desítiletí XIV. stol.), ale i látkově a historicky. Spor mezi lidovým králem a církví končí vítězstvím krále, Jan z Jenštejna musí odstoupit a doktor Johánek (Jan z Pomuku) platí to i životem. Proti králi a lidu však povstává mocná šlechta, representovaná zde jednotou pánů v čele s Jindřichem z Rožmberka, a tito páni jsou hlavní osou Syna ohnivcova. Nejvíce však dává Jirásek vystupovat měšťanskému elementu, který potom v husitství, alespoň pokud jde o Prahu, přímo vede. Na konci tohoto dílu se již mihne mladičký Jan z Husince, Hus řečený. (Podle doslovu Zdeňka Nejedlého.) Zdroj anotace: NK ČR