Sborník statí Jana Kamarýta se skládá ze dvou částí: Stati 1990-1996 (6 statí) a Menší studie a recenze. První tři stati se týkají otázky ekologické krize; hovoříme-li o ekologické krizi, hovoříme tím podle autora vlastně o krizi člověka. J. Kamarýt zdůrazňuje tuto souvislost nové přírodní filosofie s novou antropologií: „Člověk začíná pociťovat devastaci životního prostředí přímo na svém těle“, jde tedy také už i o změny morality a estetiky. Ekologická krize byla ovšem zapříčiněna našim technicko-průmyslovým jednáním, „pokrokem“ - a už z tohoto důvodu podle autora nemůže být filosofická tematizace přírody jen čistě teoretickým poznáním. Krize pokroku je krizí vědomí o povaze světa, o jeho poznání a využívání, a my jsme svědky jednak vlny nedůvěry ve vědu a techniku, jednak přesunu od tématu filosofie přeměny světa k tématu filosofie jeho zachování. Další tři stati jsou projevem autorova „celoživotního zájmu o problémy filosofie přírody, podstaty života a metodologie biologických věd, zejména etologie“. Věnují se původu hry, umění a kultury z etologického hlediska, možnostem a hranicím ovládání živé přírody a analogii a homologii jako nástroji poznání a omylu. Studie a recenze se převážně věnují konkrétním osobnostem a jejich textům, především Konradu Lorenzovi, ale také Janu Kellerovi, Haně Librové, Dieterovi Henrichovi, Vittoriovi Höslemu a Volkerovi Sommerovi. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU