Poéma básníka, editora a publicisty, člena Umělecké besedy Ivana Kruise, která vychází u příležitosti autorových sedmdesátých narozenin.Básnická skladba Ivana Kruise se odehrává v místech, která se mu navždy vtiskla do paměti. Pražská zákoutí, protínaná stužkou Vltavy nebo posázavská krajina jsou dvě dominanty, které hrají v autorově poémě důležitou roli. Zároveň je v ní však přítomen i neméně podstatný prvek vztahu k lidskému životu, jeho smyslu a naplnění. Básník připomíná a zdůrazňuje potřebu lidského citu a lásky, která dává člověku naději, víru i sílu do následujících dnů. Právě tento vitální prožitek vede ke konstatování, že stále má cenu být a existovat na tomto světě a na vázání smutečních věnců ještě nenastal čas. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze