Před více než dvanácti lety vyšla poprvé knížka Soumrakodlak. Na obálce bylo napsáno, že je to popis mé cesty poznání inspirované zenem a nagualismem. Když jsem tu knihu nedávno opět přečetl, skoro ničím mě neoslovila. Psal jsem ji v době svých studií... jak univerzitních, tak zenových či čarodějných, a proto se příběhy z této knihy snaží "zastavit svět". V době, kdy jsem tu knihu psal, jsem začal přicházet na to, že všechno je poněkud jinak, než mi tvrdili a než mě učili. Tehdy jsem ze sebe pracně sundával vše, co na mě navěsili lidé, kteří pro mně v tom či onom období života byli autoritou. Byl jsem tehdy nespoutaný učedník cesty, který se nezalekne žádného dobrodružství, lačně přijme jakoukoliv výzvu a pro jistotu jde ve všem ještě o kousek dál, než je nutné, aby se najisto přesvědčil, kudy a kam vede ta či ona stezka. Vždy jsem rád - a až nadoraz - testoval své hranice a povídky ze Soumrakodlaku jsou toho dokladem. Hlavní hrdina musí v mnoha povídkách zemřít - stejně tak umíraly i mé implantované názory na život i svět. Takže Soumrakodlak je kniha, která rozsápe a roztrhá na kusy zažité vzorce a přesvědčení. Cesta mě však vedla dál a po učednickém období bourání bylo nutné opět postavit svět takovým způsobem, aby se mi v něm líbilo prožívat každodenní život. Stal jsem se uvážlivějším, laskavějším a mlčenlivějším. Nerad používám slovo poznání a vůbec celý slovník lidí pídících se po duchovnu. Prostě si jen žiji svůj život a následuji to, co mi vnuká srdce. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz