Kolektivní monografie se věnuje vývoji československé architektury po roce 1945.Československá architektura po druhé světové válce prošla radikální proměnou. Byly na ni kladeny nové politické a společenské požadavky, došlo k transformaci její institucionální struktury a v architektonických kruzích byla reformulována aktuální témata a problémy. Publikace se soustředí na proměny definice „socialistické architektury“, jejích hlavních úkolů i představ o podobě vystavěného prostředí komunistického „světa zítřka“ v období od poloviny čtyřicátých do konce osmdesátých let. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze