Moderní verše bez rytmu, rýmů a poetismů, v nichž autor záměrně a ve snaze karikovat oslavuje všednost, prostřednost, sobectví a negaci všeho lidsky kladného (Když jsem se narodil / Rodiče se ve mně viděli / A nyní 20 letnemámrodiče / A vidím se jen sám v sobě/ ... Až přec jen zemru / Aby nebyly zbytečné starosti / Svůj majetek vezmu s sebou / Do hrobu i na onen svět / ... / Se zbytkem rodiny se nestýkám / Jsou to moc drobní lidé / A já takvynikl /Udržuji jen styk se starou tetou / Doufám, že po ní hodně zdědím ...)