V "Pohorské vesnici", kterou pokládala za své nejlepší dílo, sloučila Němcová tři světy: březnický zámek, Slovensko a Chodsko. Nejlépe z nich dovedla vystihnout a charakterisovat živel chodský, kde vytváří nejlepší osoby a scény z celého díla: vesnickou bábu, "jež sice nemá velikost babičky, ale má pravou ryzí tuhost staré Chodky" a divokého Pavla Srnu, "jenž je vůbec nejlepší postavou díla, protože se nedává zlákat na nepřirozenou půdu březnického zámku" . Cenným přínosem knihy zůstávají myšlenky, které autorka vkládá do úst jednajících osob a které již předtím projevila v listech ze Šumavy: o úpadku přirozeného života, o výchově žen, jejichž bídný úděl sama v té době krutě pocitovala, o vzdělání vůbec, jako předpokladu uvědomění a osvobození lidu. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU