Kniha uceleným způsobem uvádí do teorie či psychologie obrazového znázorňování, zároveň přibližuje dílo a myšlenky E. H. Gombricha, jednoho z nejvlivnějších historiků umění 20. století.Autor ve své publikaci rozvíjí témata, kterým se Gombrich věnoval po celou dobu své vědecké dráhy - mezi ně patří např. filozofie obrazu, teorie vidění, vývoj iluzionistických zobrazovacích stylů a jejich opakované odmítání. Ve svém výkladu se neomezuje pouze na oblast dějin umění, argumentuje i poznatky z estetiky, filozofie či psychologie. Publikace se zabývá i myšlenkami a teoriemi Gombrichových vídeňských současníků (Popper, Lorenz). Nastiňuje Gombrichův intelektuální vývoj a stručně připomíná jeho životní osudy (vídeňská studia, odchod do Anglie či působení na Warburgově institutu). Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze