„Nebe plné hvězd“ nám dává nahlédnout na nelehkou, mnohdy složitou cestu poznání, kdy každý se snaží dostat ven z toho svého labyrintu, někdy celý život, jindy se mu to ani nepodaří. Na té dlouhé cestě se setkává s mnohými, kteří jdou stejným směrem, kteří mu podají pomocnou ruku, ale i ti, kteří mu staví do cesty značné překážky, aby oni sami byli těmi prvními, kteří dosáhli cíle. Ne všichni jsou takoví, ale jistě jste se s takovými lidmi setkali. Nedokáží snést, že Vy máte úspěch, že se Vám něco podařilo, první jste něco objevili, a oni jsou stále na druhém místě. Vypráví o tom, ale i o jiném, o lásce, dlouhém, trvalém přátelství, ale i o nenávisti.Tato sbírka není jen souhrnem veršů, ale mnohdy je to jakési pojednání, vyprávění, které jen těžko může být psáno ve verších. Na cestě hledání se setkávají Tycho de Brahe, Rudolf II., Johannes Kepler, na celý život dva vědečtí rivalové Sigmund Freud, rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel psychoanalýzy a Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr, psycholog, filosof, zakladatel psychoanalýzy, nejprve stoupenec Sigmunda Freuda, odmítl existenci kolektivního nevědomí, rozpracoval teorii o archetypech.V Tichém údolí pak můžeme potkat malířku a grafičku Zdenku Braunerovou, spisovatele Julia Zeyera, malíře Antonína Chittussiho, sochaře Auguste Rodina, literárního kritika F.X.Šaldu, spisovatelku Karolínu Světlou.Velkého umělce slova a milovníka přírody Adalberta Stiftera, poznáváme ho jako mladého poutníka, jde cestou necestou přes Horní Planou, Frymburk, Čertovy stěny a jezero Plešné, Kvildu, Vítkův kámen… Nepotká se s tím, kterému také příroda učarovala, běhá po louce, sbírá motýly, kreslí bodláky, mraky na obloze, jezdí do Kozlova, kreslí a maluje, řeže do dřeva a vytváří svá velká proslulá díla. Kdo by neznal proslulého a neobvykle nadaného Maxe Švabinského, jeho kresby a grafiky, vitráže v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz