Oproti předcházejícím autorovým pracím se však zdá, že tento cyklus je navíc obohacen o zřetelnou snahu bilancovat a rozjímat, a to jak nad některými životními situacemi, tak i nad otázkami, které vypovídají o smyslu a hodnotách lidské existence. Stibor k tomuto účelu zvolil sevřený básnický styl, v němž převažuje volný verš v ustáleném rytmu, často zdůrazněný náznakem vypravěčské linky. Do autorovy poezie také promlouvají i určité snové záznamy, někdy dospívající až ke krásnému šílenství, čímž posunují některé básně až na samotnou hranici vize a reality. Celkově lze Stiborův soubor charakterizovat jako poetický glosář myšlenek a úvah, které ho nutí vnímat atmosféru současného světa s jeho nedostatky i přednostmi. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze