Kniha představuje centra, kolem nichž se soustředil duchovní život v Horním hvozdu v Novohradských hor, v krajině, pro niž je charakteristické jen vzácně uchované kulturní dědictví. Houževnaté snahy o vybudování kulturní krajiny se v divokém hraničním hvozdu udržely pouhých dvě stě let a stop po někdejším životě tu zbylo málo. Celé vesnice zmizely. A přece - zůstal mostek přes potok a malovaný plechový hrnek. Rybízový keř a jasanová alej. Autorka se nesoustředí pouze na sakrální památky a církevní aktivity v oblasti. Načrtává život v Horním hvozdu podle popisu pamětníků a zároveň vychází ze stop, které ještě v krajině lze nalézt, byť jich dnes není mnoho. Cesty novohradskou duchovní krajinou vedou také přes hory, lesem a podél vody. Sledují krásu přírody i lidské osudy spojené s konkrétními místy. Každá stopa života, každý příběh, člověk, který tu žije, je jako malý zázrak. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz