Indickou filosofickou nauku, rodící se kolem r. 700 n. l. a nazývanou advaitová védánta, podává neznámý autor formou rozhovoru mudrce Aštávakry s vládcem Džanakou, jenž hledá ponaučení. Jádrem učení je cesta za nalezením klidu a míru v sobě samém. Je výrazem krajního monismu, hymnem bezprostředního zakoušení skutečnosti, které sobě samém, když se předtím onen poutník za štěstím ztotožnil se vším ostatním a pociťuje, že vše je v něm a on je ve všem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR