Autobiografické vzpomínky mladého polského chlapce, který byl nasazen jako otrok v muniční továrně, poté strávil poslední válečný rok v Buchenwaldu.Může si člověk, který bojuje o přežití, dovolit vzpomínky? Romek Wajsman žil několik let svého dětství z minuty na minutu. Nevěděl, jestli ho dozorce stojící opodál zabije, nebo ne. Nevěděl, kde sežene příští sousto, nebo jestli vůbec bude jíst. Netušil, komu může věřit, a kdo ho v příštím okamžiku zradí. Mnohokrát měl umřít, a pokaždé jen o vlásek unikl osudu, jaký potkal tolik jiných. Za celou tu dobu se snažil nemyslet na to, co bylo předtím - na svou rodinu a šťastné dětství -, protože jinak by ztratil odhodlání žít. Svůj příběh se poprvé rozhodl vyprávět až po mnoha letech. Zdroj anotace: NKP