Román, odehrávající se převážně v polovině minulého století, líčí osudy žen z východoslovenské oblasti, které byly po skončení druhé světové války násilím a protiprávně odvlečeny do sibiřských nápravných táborů. Irena Kalaschová byla mladou ženou, kterou na základě vykonstruovaného obvinění a rozhodnutím rychlého vojenského soudu transportovali dobytčím vagónem do jednoho z kolymských lágrů na dálném východě. Její život se tak rázem proměnil v otrockou práci, násobenou hladem, neúprosnou zimou a otřesnými táborovými podmínkami. Ocitla se uprostřed pustiny, na jejíž primitivně zkultivované miniaturní ploše, výsměšně označené jako Zóna, vedle sebe musí koexistovat nejen vězeňkyně, ale i dozorkyně, politruci i velitelé těchto neblahých zařízení. V tomto nevlídném klimatu musí Irena svádět každodenní boj jak o fyzické přežití, tak i o zachování vlastní identity. Ale i mezi těmito krutě poníženými ženami (a Irena mezi ně rozhodně patří) jsou silné osobnosti, které přes nepřízeň osudu a při pohledu na volně a svobodně letící labutě nad gulagem nacházejí odhodlání nevzdat se a nerezignovat. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU