Láma Ješe neviděl auto až do svých patnácti let. Spolu s ostatními dětmi z ospalé tibetské vesnice se proháněli po polích mezi jaky a mastify. Rytmus jejich života určovaly pastevecké cykly. Všechno změnil příjezd čínských armádních vozidel v roce 1959. Na počátku tragického tibetského povstání odešel jako uprchlík přes Himálaj do Indie. Z tří set uprchlíků jich přežilo jen třináct. Několik dalších let strávil v Americe, kde prožil výstřelky woodstocké generace. Dnes, po sedmdesátce a z pozice předního mnicha ve skotském klášteře Samye Ling – prvním buddhistickém centru v západním světě – rekapituluje Láma Ješe s optimismem a humorem svou významnou životní pouť. Jeho břitký příběh zrcadlí boj každého z nás – od učení o sebelítosti a sebekázni po zážitky a strasti v podobě ztrát a selhání. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU