Kniha poezie jednoho z nejvýraznějších současných českých básníků opět upoutá svou charakteristickou poetikou, žánrovou rozmanitostí, smyslem pro grotesknost i hlubokou imaginací. Neobyčejně široká klávesnice poezie Ivana Wernische vyťukává rozmanité variace, pohybující se na škále od takřka dryáčnických nápěvů až do zjemnělé a vážné polohy, odkazující na mistrovství klasiků. Básník se umí vysmát uměleckému obsahu a karikovat jeho vznešenost, zároveň ovšem překonává hranice literárních oblastí a nabourává se dokonce do odlišných jazykových proudů, zde tekoucích například ve slovenštině, ruštině či v jednom případě dokonce v několika mluvnicích a řečech ošetřovatelů raněných z první světové války. I přes tuto výjimečnost, virtuozitu a hravost lze však postřehnout v autorových textech i silné lyrické jádro, třeba v oněch křehkých okamžicích, kdy básník rozsvítí lampu - a přesto se zdá, že "temno v koutech je temnější / a černo v okně černější". Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU