Rozšířené a přepracované znění přednášky o společenských souvislostech Máchova života a díla. Proti dosavadním tradičním výkladům autor nově formuluje a dokládá své pojetí. Vychází z nástinu dobového prostředí, všímá si básníkova proletářského mládí a dotýká se jeho vztahu k předchůdcům a vrstevníkům, zejména slovanským. Máchovo protirakouské smýšlení vysvětluje jako součást snah o osvobození člověka vůbec, v jeho elegismu vidí projev bolesti z národního ponížení a ze zmaru revolučních nadějí let třicátých. Připomíná, že Máchovo vlastenectví je nekonvenční a projevuje se jak zájmem o pokrokovou minulost českou, tak realistickým pohledem na českou krajinu a přírodu. Zdůrazňuje, že Máchova životní filozofie po počátečním kolísání jasně směřovala k materialistickému světovému názoru, a zamýšlí se nad podstatou uměleckého mistrovství, jež tkví především v Máchově revolučním pojímání skutečnosti. Mácha je mu tedy "vzorem umělce ideového, jenž nesmazatelně vepsal své jméno do naší pokrokové společenské tradice". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR