Kniha poezie významné koncertní pěvkyně, básnířky a prozaičky Anny Markowitzové vyniká pestrou škálou akordů, které odrážejí autorčin vztah k hudbě, ke světu, ke vzpomínkám i k lidem, které má ráda.Ve sbírce se dočteme o Leoši Janáčkovi, Zuzaně Růžičkové či Glennu Gouldovi či o klávesách, ale hudba a její reflexe je jen jedním z motivů Anny Markowitz. Můžeme číst i záznamy „hovorů lidí“ či vzpomínek a trefných postřehů o vztazích, přírodě i věcech duchovních. Je to jazykově čistá a a autorčinou muzikálností prostoupená, lyrická, nikoli však přepoetizovaná sbírka. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze