Román je vyvrcholením Hessova díla a právě za něj obdržel Hesse Nobelovu cenu. Autor na něm pracoval od roku 1932 a vložil do něj všechny své dosavadní zkušenosti a víru v nepřemožitelnost myšlenky, postavené do služby života. Kniha musela vyjít ve Švýcarsku, protože se Hesse dostal na nacistickou černou listinu. V románu se Hesse zabývá svým stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době. Kniha líčí utopický budoucí svět, v němž se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie s příznačným názvem Kastálie a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Hra byla vytvořena Řádem, aby bylo mezi učenci dosaženo absolutního porozumění a harmonie mezi všemi obory, a představuje pohyb k ideálnímu cíli, hru s veškerým představitelným obsahem a hodnotami naší kultury. Protože však tato hra postrádá kontakty se skutečným životem, ztrácí smysl. Samotná touha po dokonalosti a virtuozitě ducha je podle Hesseho nesmyslná, neboť pravá duchovnost nemůže stát mimo svět. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně